Kdo je Petr Hanel?
Sedm let jsem žil v Nizozemsku, kde jsem se od roku 2015 věnoval storytellingu a angloamerické dramaturgii. Po návratu do Česka jsem založil Klub psáčů, který pomáhá autorům tvořit čtivější a úspěšnější příběhy. Ve stejnojmenném podcastu zpovídám nadané české psáče a režiséry. Vyučuju, rediguju texty, dramaturguju, vtírám se na filmové placy a píšu. V nakladatelství Host mi vyšel drzý románový debut O hvězdách víš hovno.
Chceš mě poznat o něco víc? Mrkni do knihy, která mapuje moji cestu.
—
1
—
„Tos nepsal!“
Kdykoliv se snažím vystopovat začátek své spisovatelské dráhy, pokaždé se zastavím na gymplu – u češtináře, který mlátil do katedry, řval na mě přes celou třídu a mával u toho mojí slohovkou…
V dětství nic nenasvědčovalo, že bych měl někdy psát. Málo jsem četl, z češtiny měl trojky už od základky, na gymplu byl ten „hloupej v zadní lavici“, a když už se mi povedla slohovka, bylo mi řečeno, že jsem ji okopíroval.
Během vysoké jsem dostal příležitost bouchat bedny v holandské fabrice a nejspíš jsem je bouchal fenomenálně, protože mi po státnicích nabídli místo manažera expedičního oddělení.
Ale to předbíhám. Důležité bylo že jsem měl dostatek volného času, který jsem mohl věnovat nové posedlosti.
Psaní.
Psát jsem totiž začal náhodou a může za to dětský tábor.
Děckám jsem totiž slíbil, že táborová fantasy příběh napíšu s postavami z vítězného týmu.
Jenže ze zamýšlených 50 stran se vyklubalo 800 i moje nadšení pro psaní, které mi obrátilo život naruby.
A přestože jsem udělal ohromný pokrok a krásně se vypsal, pořád jsem měl pocit, že text není na takové úrovni, abych se vůbec odhodlal poslat ho do nakladatelství.
Nastal rok 2015, který byl plný životních změn. Stěhování do Holandska, full time práce, ale ta největší změna se děla nenápadně, plíživě, aniž bych si to uvědomoval.
Řekl jsem si, že si od fantasy na chvíli odpočinu u psaní Hvězd. Počítal jsem, že tuhle jednohubku za rok napíšu, za další ji vydám a pak se k fantasy vrátím.
Jenže tenhle plán brzo sletěl ze skály. Narazil jsem totiž hned s první verzí. Betačtenáři rukopis odkládali v polovině nebo ho úplně opustili už po 10 stranách.
V rukopisu zkrátka nešlapalo vůbec nic. A ačkoliv jsem tou dobou absolvoval kurzy tvůrčího psaní a přečetl všechno, co na téma psaní u nás vyšlo, neměl jsem nejmenší tušení proč.
—
2
—
Boj s větrnými mlýny
Začalo několikaleté kolečko přepis –> otravování betačtenářů –> přepis …
Vzdělával jsem se, nasával informace z cizojazyčných zdrojů a ani jsem si neuvědomil, že pokládám základní kameny Klubu Psáčů.
Do toho přišlo šílené pracovní období. Kvůli rodinné situaci jsem si přidal druhou práci, dělával 14 hodin denně, a po příchodu domů přepisoval Hvězdy.
V roce 2018 jsem dostal příležitost řídit výrobu celé firmy.
Jenže pak přišel zlom. V roce 2022, po sedmi letech kariérního růstu jsem si konečně uvědomil, že asi nejsem tak marný, jak mi roky vnucoval školský systém. Po dlouhém přemítání to konečně kliklo: Nastal čas rozjet něco svého a proměnit svoji vášeň v podnikání.
Rozhodl jsem se, že se vrátím z Holandska, přestěhuju se do Prahy, pokusím se dostat k filmu, vydat Hvězdy a rozjet Klub psáčů. Tak, abych to, co jsem se naučil, předával ostatním psáčům a zároveň se živil něčím, co mě baví.
Dneska vymetám filmové placy, natočil jsem si krátkometrážní film, vedu Klub psáčů a vyšel mi debut O hvězdách víš hovno.
Můj češtinář se toho nedožil, ale snad by mi dnes už uvěřil, že tu slohovku jsem tenkrát psal vážně já.
A co ty? Chceš se v psaní posunout na další level?
Nepiš sám a přidej se do Klubu psáčů!
Skoč na náš Discord nebo mi napiš!
