Kdo je Petr Hanel?
—
1
—
„Tos nepsal!“
Kdykoliv se snažím vystopovat začátek své spisovatelské dráhy, pokaždé se zastavím u incidentu na gymplu, kdy češtinář mlátil do katedry, řval na mě přes celou třídu a mával u toho mojí slohovkou…
V dětství nic nenasvědčovalo, že bych měl někdy psát. Psáčské ambice jsem neměl, málo četl, z češtiny měl trojky už od sedmičky, na gymplu byl vždycky ten „hloupej v zadní lavici“, a když jsem si přihlásil literární seminář, učitel mi na první hodině řekl, že jsem se tam přišel ulívat.
Ve škole mi bylo pravidelně připomínáné, že na něco nemám, že něco nezvládnu, a když už se mi povedla slohovka, bylo mi řečeno, že jsem ji okopíroval.
Několikrát.
Vyrůstal jsem v Samotiškách u Olomouce a během studia ekonomky v Brně dostal možnost odjet na brigádu do Holandska.
Tou dobou jsem si vejšku financoval prací na stavbě, takže příležitost, že se vymaním z kolektivu pupkatých harvardských absolventů a svoje zkušenosti s cementem uplatním v zahraničí, jsem si nenechal ujít.
Z údržbáře si mě v Holandsku časem vytáhli na bouchání beden a nejspíš jsem je bouchal fenomenálně, protože po státnicích mi nabídli místo manažera expedičního oddělení.
Ale to předbíhám. Důležité bylo že jsem měl dostatek volnýho času, kterej jsem mohl věnovat nové posedlosti.
Psaní.
Psát jsem totiž začal náhodou a může za to dětskej tábor.
Děckám jsem totiž slíbil, že táborovej fantasy příběh napíšu s postavama z vítězného týmu.
Jenže ze zamýšlených 50 stran se vyklubalo 1300 i moje nadšení pro psaní, které mi obrátilo život naruby.
A přestože jsem udělal ohromnej pokrok a krásně se vypsal, pořád jsem měl pocit, že text není na takové úrovni, abych se vůbec odhodlal poslat ho do nakladatelství.
Nastal rok 2015, který byl plný životních změn. Stěhování do Holandska, full time práce, ale ta největší změna se děla nenápadně, plíživě, aniž bych si to uvědomoval.
Řekl jsem si, že si od fantasy na chvilku odpočinu u psaní Hvězd, tenkrát ještě Onlajnu. Počítal jsem, že tuhle jednohubku za rok napíšu, za další ji vydám a pak se k fantasy vrátím.
Jenže tenhle plán brzo sletěl ze skály. Narazil jsem totiž hned s první verzí. Betačtenáři rukopis odkládali v polovině nebo ho úplně opustili už po 10 stranách, a ti, kteří se jím prokousali, se nenapojili na hrdiny a finále je emocionálně nestrhlo.
V rukopisu zkrátka nešlapalo vůbec nic. A ačkoliv jsem tou dobou absolvoval kurzy tvůrčího psaní a přečetl všechno, co na téma psaní u nás vyšlo, neměl jsem nejmenší tušení proč.
—
2
—
Boj s větrnými mlýny
Začalo několikaleté kolečko přepis –> otravování betačtenářů –> přepis …, Vzdělával jsem se, nasával informace z cizojazyčných zdrojů a ani jsem si neuvědomil, že pokládám základní kameny pro Klub Psáčů.
Do toho přišlo šílené pracovní období. Kvůli rodinné situaci jsem si přidal druhou práci, dělával 14 hodin denně, a po příchodu domů přepisoval Hvězdy.
V roce 2018 jsem dostal příležitost řídit výrobu celé firmy.
Jenže pak přišel zlom. V roce 2022, po sedmi letech kariérního růstu jsem si konečně uvědomil, že asi nejsem tak marný, jak mi roky vnucoval školský systém. Po dlouhém přemítání to konečně kliklo: Nastal čas rozjet něco svého a proměnit svoji vášeň v podnikání.
Rozhodl jsem se, že se vrátím z Holandska, přestěhuju se do Prahy, pokusím se dostat k filmu, vydat Hvězdy a rozjet Klub psáčů. Tak, abych to, co jsem se naučil, předával ostatním psáčům a zároveň se živil se něčím, co mě baví.
A co ty? Chceš se v psaní posunout na další level?
Nepiš sám a přidej se do Klubu psáčů!
Skoč na náš Discord nebo mi napiš!
